Aktualizováno 25.5.2021
Od 27. 4. 2021 platí následující opatření při účasti na mši sv.:
– ochranný prostředek dýchacích cest (respirátor, nanorouška)
– rozestupy 2 m (u nerodinných příslušníků)
– dezinfekce rukou při vstupu do kostela
Zapisování účasti na mši sv. se ruší.
Lektoři, zapisujte se prosím zde na nedělní čtení.
Můžete se zapisovat 8 týdnů dopředu.
Pořad bohoslužeb
Neděle:
- 9:00 – on line mše sv. z kostela sv. Remigia v Čakovicích
- 9:00 – mše svatá
- 10:30 – mše svatá
Pondělí:
- 18:00-mše svatá (v Centru Mariapoli)
Úterý – čtvrtek:
- 18:00 – mše svatá
Pátek:
- 17:30 – 17:55 – možnost svátosti smíření
- 17:30 – Adorace
- 18:00 – mše svatá v kostele (P.Stanislaw)
Sobota:
- 19:00 – mše svatá v kapli sv. Anny v Satalicích
Milí přátelé,
blíží se Velikonoce a nikdo z nás asi nečekal, že i letos je budeme muset prožívat v mnoha omezeních. Mnozí lidé, kteří se tradičně účastní velikonočních bohoslužeb, budou opět odkázáni na online formu, izolováni od svého farního společenství. Může se v nás ozývat skepse: Jak se máme radovat z Velikonoc, když doba bude stále stejně náročná a my stále stejně vyčerpaní? Neměl by s tím vším Bůh už konečně něco udělat?
Na tyto otázky nemá jednoduchou odpověď ani pan farář. Víme, že utrpení vždy ve světě existovalo a existovat bude. A lidstvo už zažilo i výrazně horší časy. Někdy nás až pobuřuje, jak to Bůh může všechno dopustit – náš rozum to nemůže proniknout a mnohé věci asi pochopíme až na věčnosti.
Poselstvím křesťanských Velikonoc není nějaký snadný a rychlý happy-end, že se vše spraví a bude už jen dobře. To realisticky očekávat nemůžeme. Velikonoce jako svátky Kristova vítězství nad smrtí nám ale přinášejí naději v to, že všechno těžké je pouze konečné. Že bolest a smrt nemají poslední slovo, že dobrý Bůh vše nekonečně přesahuje a může zaštítit naše životy svojí mocí a láskou. Ten, který vzal na sebe všechnu bolest, tíhu a špatnost lidstva a otevřel lidem cestu do nebe, může provázet také každého z nás v našem každodenním zápolení.
Jsem přesvědčen, že Bůh je stále na svém místě. My, lidstvo, ale na svém místě někdy nejsme. Jistě nás rychle napadnou příklady lidí, kteří by se měli napravit. Tušíme ale snad také, že nějakou změnu k lepšímu bychom mohli udělat i u sebe. My křesťané se snažíme prožít dobu postní jako dobu „pokání“, „obrácení“. Co tato slova znamenají? Může být zažitou představou, že jde o to něco si odříct, dělat více dobrých skutků atd. To už nejspíš v době koronavirové všichni děláme – musíme příjímat tolik omezení, a vidíme kolem sebe tolik nouze a nesnází, kdy můžeme pomoci. Možná už jsme v tomto směru vyčerpáni a „máme toho dost“. Pravým smyslem pokání je ale něco jiného. Jde o určité prověření a možná přehodnocení životního postoje. K čemu v životě směřuji? Co chci? Co je pro mě důležité?
Někdy se stává, že nás každodenní ruch zahlcuje a my pak sklouzneme do povrchnosti, nemáme příležitost získat nadhled. Bůh každému z nás vložil do srdce touhu po štěstí, dobru, harmonii, pravdě, po krásných vztazích, po hlubším smyslu. Jemný hlas našeho srdce je ale možné přehlušit hledáním rychlých potěšení a povrchních aktivit, kterých máme i v dnešní době k dispozici velké množství. Není pak snadné ztišit se, abychom mohli více vnímat své nitro a skrze něj také Boha, který to s námi vždy myslí dobře. Přestože to může být namáhavé, přeji nám všem, aby se nám to podařilo, protože je to nesmírně cenné a blahodárné. Přeji nám, abychom se skrze letošní Velikonoce přiblížili tomu, co je krásné a věčné.
K tomu vám ze srdce žehnám,
P. Stanislaw