Důležitá upozornění

Aktualizováno 1.4.2021

Na nedělní bohoslužby je nutné se zapsat do elektronické tabulky na webu farnosti

Po každé mši sv. je možno přistoupit ke sv. přijímání osobám, které budou nad stanovený limit

Pořad bohoslužeb

Neděle:

Pondělí:

  • 18:00-mše svatá (v Centru Mariapoli)

Úterý – čtvrtek:

  • 18:00 – mše svatá

 Pátek:

  • 17:00 – 17:55 – možnost svátosti smíření
  • 17:30 – Křížová cesta
  • 18:00 – mše svatá v kostele (P.Stanislaw)

Sobota:

Do odvolání se z důvodu pandemie ruší mše sv. v Satalicích



Milí přátelé,

blíží se Velikonoce a nikdo z nás asi nečekal, že i letos je budeme muset prožívat v mnoha omezeních. Mnozí lidé, kteří se tradičně účastní velikonočních bohoslužeb, budou opět odkázáni na online formu, izolováni od svého farního společenství. Může se v nás ozývat skepse: Jak se máme radovat z Velikonoc, když doba bude stále stejně náročná a my stále stejně vyčerpaní? Neměl by s tím vším Bůh už konečně něco udělat?

Na tyto otázky nemá jednoduchou odpověď ani pan farář. Víme, že utrpení vždy ve světě existovalo a existovat bude. A lidstvo už zažilo i výrazně horší časy. Někdy nás až pobuřuje, jak to Bůh může všechno dopustit – náš rozum to nemůže proniknout a mnohé věci asi pochopíme až na věčnosti.

Poselstvím křesťanských Velikonoc není nějaký snadný a rychlý happy-end, že se vše spraví a bude už jen dobře. To realisticky očekávat nemůžeme. Velikonoce jako svátky Kristova vítězství nad smrtí nám ale přinášejí naději v to, že všechno těžké je pouze konečné. Že bolest a smrt nemají poslední slovo, že dobrý Bůh vše nekonečně přesahuje a může zaštítit naše životy svojí mocí a láskou. Ten, který vzal na sebe všechnu bolest, tíhu a špatnost lidstva a otevřel lidem cestu do nebe, může provázet také každého z nás v našem každodenním zápolení.

Jsem přesvědčen, že Bůh je stále na svém místě. My, lidstvo, ale na svém místě někdy nejsme. Jistě nás rychle napadnou příklady lidí, kteří by se měli napravit. Tušíme ale snad také, že nějakou změnu k lepšímu bychom mohli udělat i u sebe. My křesťané se snažíme prožít dobu postní jako dobu „pokání“, „obrácení“. Co tato slova znamenají? Může být zažitou představou, že jde o to něco si odříct, dělat více dobrých skutků atd. To už nejspíš v době koronavirové všichni děláme – musíme příjímat tolik omezení, a vidíme kolem sebe tolik nouze a nesnází, kdy můžeme pomoci. Možná už jsme v tomto směru vyčerpáni a „máme toho dost“. Pravým smyslem pokání je ale něco jiného. Jde o určité prověření a možná přehodnocení životního postoje. K čemu v životě směřuji? Co chci? Co je pro mě důležité?

Někdy se stává, že nás každodenní ruch zahlcuje a my pak sklouzneme do povrchnosti, nemáme příležitost získat nadhled. Bůh každému z nás vložil do srdce touhu po štěstí, dobru, harmonii, pravdě, po krásných vztazích, po hlubším smyslu. Jemný hlas našeho srdce je ale možné přehlušit hledáním rychlých potěšení a povrchních aktivit, kterých máme i v dnešní době k dispozici velké množství. Není pak snadné ztišit se, abychom mohli více vnímat své nitro a skrze něj také Boha, který to s námi vždy myslí dobře. Přestože to může být namáhavé, přeji nám všem, aby se nám to podařilo, protože je to nesmírně cenné a blahodárné. Přeji nám, abychom se skrze letošní Velikonoce přiblížili tomu, co je krásné a věčné.

K tomu vám ze srdce žehnám,

P. Stanislaw

MENU