Jedno poděkování

Milí farníci. Možná se to nezdá, ale přiblížil se pro mě jeden zajímavý okamžik. Už to bude tři roky, kdy jsem přišel sem na sever Prahy a vypadá to, že nás společně ještě nějaký čas čeká. Co je na tom zajímavého? Za posledních 15 let, kdy jsem po maturitě postupně vycházel z domova je to poprvé, kdy budu někde přes tuto hranici tří let. Na první pohled maličkost, ale potkal jsem prá otázek.

Existuje život po 3. roku? Jak se vlastně ten 4. a další rok žije? Jak žít vztahy s těmi stejnými (i když pro množství relativně rotujícími) lidmi?

Na jednu stranu asi stejně jako před tím, na druhou to pro mě znamená, že bych svoji službu a život tady asi měl brát s větší citlivostí a vnímavostí. Možná by se dalo říct s pečlivostí.

A tak bych chtěl moc poděkovat za všechny okamžiky, kdy se s vámi mohu potkávat. Kdy jste mi dali důvěru a pustili mě k sobě, byť třeba tím, že vás ještě neotravuje moje loučení u dveří, kterým můžu zdržovat a vy potřebujete řešit důležitější věci.

Chtěl bych taky poděkovat vám všem, kdo mi poskytujete pomoc v mém lidském růstu. Díky za to, že vám stojím za to mi napsat, promluvit si se mnou, zkorigovat.

Kromě poděkování bych se chtěl také omluvit za všechny svoje nedokonalosti a blbosti, neb těch, kterých si jsem vědom je dost, těch, o kterých netuším bude neméně.

Závěrem si dovolím vyjádřit naději, že existuje život po 3. roce a doufám, že ho budu moci mezi vámi a s vámi objevovat.